Františkovy Lázně

Aktivně je využíváno 23 pramenů vody typu Na₂SO₄, které jsou zachyceny mělkými jímkami a vrty, jenž produkují přibližně 700 až 1 000 l/m. Teplota vody se pohybuje v rozmezí 8 až 13 °C o mineralizaci 1-20 g/l, obsah CO₂ je v mezi 1,1 až 2,8 g/l.

Historikové kladou počátky využití pramenů až do pravěku, o čemž svědčí paleontologický nález osídlení, učiněný u zdroje Palliardi v roce 1960.

První konkrétní zmínkou o minerální vodě je kupní smlouva z roku 1406, konkrétnější údaje pochází až z roku 1502 (Engelharth) a 1542 (Brusch). V roce 1545 Agricola popisuje dnešní plynový Mariin pramen. První podrobnější popisy se týkají vývěrů minerální vody v oblasti dnešního Františkova pramene (zejména Macasius 1613), další pak Plynového pramene. První léčebné budovy byly postaveny u pramene již roku 1694 a zmínka o první stáčírně pochází dokonce z roku 1661.

Od konce osmnáctého století význam lázeňství rychle roste a atraktivita na sebe váže velkou návštěvnost. Vzhledem k investicím do zřídelní základny byly v poměrně rychlém sledu nalezeny a podchyceny prameny minerálních vod v mělkých studních cca 3-4 metry pod terénem viz následující přehled.

Bosse (1887), Cartellieri (1860), František (1793), Herkules (1878), Loimann(1807), Luční (1823), Luisa (1807), Natálie (1878), Nový (1849), Palliardi (neuvdeno), Plynový pramen Marie (1791), Solný (1819), Studený (zvaný též Vedlejší, 1813), Štěpánka (1878), Wiedermann (1907), Západní prameny (1902), Železnatý (1863) a Žofie (1878).